Proč jsem se rozhodla pro klinickou cestu aromaterapie
Klinická aromaterapie poskytuje člověku velmi dobrý prostor pro poznání síly přírody a také potřebné znalosti k tomu, aby dokázal navazovat na biblické: "Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká." (Sír 38,4). S aromaterapií jsem začala kvůli tomu, abych ukázala, že se dá dělat v souladu s křesťanskými principy a kanonickým právem římsko-katolické i pravoslavné církve, protože jsem se setkávala nejen s nedůvěrou věřících lidí k této disciplíně, ale také jsem narážela na odpor z kruhů duchovenstva. Protože vnímání aromaterapie je bohužel často prezentováno pouze skrze čakrový systém, v kombinaci s reiki nebo ritualistickým světem tzv. ženských kruhů. Proto je u věřících lidí v krabičce s nápisem "závadné".
Poměrně dost mě nadzvedlo pár článků na jednom slovenském portálu. Ti lidé, kteří psali o aromaterapii, ji řadili do okultismu. Mimo jiné s fytoterapií. Myslím, že ten článek byl totálně mimo. Upozorňuji na to, že pokud člověk kupuje esenciální oleje z prověřených zdrojů a ví, jak s nimi potom zacházet, není vůbec potřeba se jich bát. Hlouposti, které o aromaterapii píší lidé, kteří neznají její klinickou formu a ani se o ni nezajímají, jsou do nebe volající. Celkem mě pobavil popis milých žen, které do kostela tahají svoje "zázračné olejčeky", aby okamžitě mohly přispěchat na pomoc kýchajícímu sousedovi. Já se třeba chodím do kostela modlit a éteráky tam po kapsách nenosím. Chápu, že se článek zaměřoval na někdy až sektářské chování lidí z MLM, ale to není aromaterapie. Pro zájemce je článek zde:
Aromaterapie se dá dělat bez všeho toho, o čem jsem psala výše. Dá se dělat na křesťanských základech. Člověk, který pracuje s esenciálními oleji a zároveň chodí na tradiční formu křesťanské bohoslužby, je vázaný kanonickým právem, Desaterem, pravidelně se zpovídá. To znamená, že musí reflektovat nejen svůj osobní život, ale také práci, protože přikázání "Nezabiješ", se nevztahuje jen na usmrcení druhého člověka, ale jsou pod ním zahrnuty také věci jako ohrožení zdraví druhého nebo záměrné poškození klienta. Takže je potřeba, aby měl opravdu dobré znalosti a nepoužíval éterické oleje, jak se mu zamane.
Dlouhodobě se věnuji také tématu spirituální werfare, což je velmi důležitá část křesťanského duchovního života. Vím, že se diskutuje o esenciálních olejích jako o něčem, co nemusí bát zrovna spirituálně košer. Ale dají se opečovat tak, aby byly v pořádku, protože aromaterapeut, který pracuje podle kanonického práva a v souladu s dogmatickým učením, může požádat svého kněze o to, aby duchovně ošetřil materiál, s kterým se setkávají jeho klienti. To je podle mě velmi důležitá věc, na kterou bych chtěla upozornit ty, kteří aromaterapii nedůvěřují, protože se setkali pouze s formami, jež nejsou v souladu s naukou římsko-katolické nebo pravoslavné církve.
Osobně jsem prošla na vysoké škole jak křesťanskou etikou (pravoslavnou i římsko-katolickou), tak dogmatikou, tak i kanonickým právem, což byly mimochodem moje dva nejoblíbenější předměty. Při pochybnostech mám možnost konzultovat svoji práci s kněžími obou denominací. Což vnímám jako velmi potřebné a žádoucí nejen kvůli sobě, ale také kvůli zodpovědnosti za druhého člověka. Pokud aromaterapeut ví, jak ošetřit materiál, s kterým pracuje, aromaterapie není pro křesťana nijak problematická, ba naopak. Může být velmi obohacující a účinná v mnoha směrech.