Esenciální oleje v Bibli?

Při studiu teologie patřily mezi mnou preferované předměty kromě dogmatiky, liturgiky a kanonického práva také Starý a Nový zákon. Jako aromaterapeut slýchávám z jistých kruhů o tom, že se esenciální oleje používají již tisíce let, ti lidé se odvolávají na biblické zdroje. Esenciální oleje jako takové známe až díky vynálezu parní destilace, za který vděčíme arabskému světu. Tento přelomový objev, který oceňovali hlavně parfemáři, spatřil světlo světa v desátém století našeho letopočtu. Ježíš žil ve století prvním. Destilační kolony se do Evropy dostaly ve 14. století díky mořeplavcům z Itálie a Španělska, kteří na náš kontinent dováželi vzácné koření hlavně z Asie. Esenciální olej v podobě, v jaké ho známe dneska, nám dal Orient.

V dobách biblických se používaly olejové maceráty květin a bylin. Pro chrámové účely oběti pak pryskyřice. Pryskyřice byly také součástí balzamačních procesů a hygienické úpravy zesnulého v židovském prostředí. Židovské zákony balzamaci jako takovou zakazují. Jediný příklad balzamace byl ten, kdy potřeboval lid Hospodinův dostat praotce Josefa z Egypta, aby ho pohřbili ve své zemi. Pravděpodobně z egyptského vyhnanství si Izrael přinesl znalosti o použití vonných bylin při rituální přípravě zesnulého k pohřbu. Tahara jako taková se zachovala dodnes, ale v pozměněné podobě. Za dnešních časů se zesnulý pouze umývá, nepoužívají se žádné vonné komponenty ani byliny. Přesnou dataci, kdy se začala používat zaniklá forma, ani kdy přestaly být byliny její součástí, nevíme. V návaznosti na biblické dění lze tuto součást tahary navázat právě na odchod z Egypta a potřebu uchovat zesnulého v dobrém hygienickém stavu v extrémních klimatických podmínkách.

Vonné komponenty, nikoli esenciální oleje, jak je používáme dnes, byly součástí náboženských rituálů pomazání kněží, proroků a králů. Tři mudrci donesli jako dary novorozenému Ježíši zlato, kadidlo a myrhu. Symboly jeho královského, prorockého a kněžského úřadu. Myrhu a aloe použil Josef Arimatejský k posmrtnému ošetření Kristova těla. Bylo to z důvodu, že pozůstalí se šli podle zvyku podívat třetí den do hrobu zesnulého a zkontrolovat tělo, zda nebyl pohřben živý člověk. Vonné byliny a masti, použité při tahaře neměly za účel ponechat tělo zesnulého na věky netlené, ale proces tlení zpomalit, aby bylo možné tělo zkontrolovat ten třetí den a bylo stále v nějakém rozumném stavu i přes velké horko, které panuje na území Izraele. Jak ve Starém, tak Novém zákoně máme vonné komponenty. Máme tam maceráty, masti, pryskyřice, ale nelze tvrdit, že se v dobách Kleopatry nebo Ježíše Nazaretského používaly esenciální oleje. Tato tvrzení jsou sice poměrně marketingově silná, ale bohužel faktograficky zcela nepřesná.